On the way

3. července 2016 v 0:53 | Okradená |  Okradená galerie
 

Nejlepší otvírák ERASMU

29. dubna 2016 v 11:22 | Okradená |  Okradený deník
Zatímco jsem si hrála na středověkou pradlenu, utíkaly mi poslední minuty do odjezdu na kreativní kurz pro ergoterapeuty. A jak že se člověk bez jedinýho centu navíc vecpe jako všeobecná sestra na tuhle vážně vymakanou akci plnou neuvěřitelných lidí?

1.) Necháte se pozvat na pivo tím nejlepším koordinátorem mezinárodních akcí pro studenty nelékařských oborů - Filipem - kterýho jste poprví a naposledy viděli před třičtvrtě rokem.

2.) Budete doufat, že ho někde na dně sklenice napadne se vás zeptat, jestli bystě nechtěli na nějakým kurzu pomáhat vozíčkářům při tanečním workshopu, protože shání sestry k asistenci.

3.) Přijmete

Pak už se stačí jen stresovat s balením během toho, co běháte do prádelny, do obchodu pro Vanish a voláte domu prací S.O.S.

Nutno podotknout, že jak se pomalu blížil konec druhého týdne a třetí měl být mým prvním pracovním, rozhodně pro mě bylo přijatelnější činností rozčilovat se nad praním šatů a nestíhat si balit na zmíněný kurz, než se na celý víkend poddat úkostně depresivní poruše spojené s pondělním nástupem do nemocnice.

A tak jsem celý víkend strávila v absolutně unikátní společnosti studentů z různých koutů Evropy a tanečníků s tělesným postižením, jimž jsem střídavě nahrazovala ruce, nohy a někdy i ústa.
Kdybych měla nějaký boty, řekla bych, že jsem za tu sobotu a neděli protancovala střevíce..ale my byli v ponoškách, v nejobyčejnějším oblečení a v nejobyčejnějším tanečním sále. To, co jsme tam ale zažili nemělo s něčím obyčejným pranic společného.
Přišli jsme tam vzájemně si porozumět beze slov.

Byl to jeden z těch niterních neskutečně působivých zážitků, který úplně oslní vaší mysl úžasem a nadšení.


A jak jsme tam tak společně koexistovali, zatímco Ben Harper zpíval, stali jsme se na okamžik jeden pro druhého anděly.

11. přikázání - Per s rozmyslem!

4. září 2015 v 13:08 | Okradená |  Okradený deník
Nejenže se se svým špinavým prádlem musíte jít vytaovaat mimo svůj domov...to nestačí.

Hodíte do mašiny 3 eura, nic to neděla...tak proklikáte tlačítka, o kterých si myslíte, že jou "storno". Omyl! Žádný takový tlačítko neexistuje. Tak tam naťukáte všechny tlačítka a 3 eura zmizí z dipleje...ale v vracečce na mince nezazní ani "Polib si".
Tak volám na tu jejich linku a pán mi vysvětluje systém praní, ze kterého pochopím, že svý eurazpátky nedostanu a že jsem si v první řadě měla přečíst hlavně návod.
You don't say!
V tom jejich easy jazyce.
Takže opakuju, tentokrát podle rad pána...naházím do bedny 4 eura a hraju...respektive peru. TO, že se to má vyprat za 37 minut mi měla bejt podezřelý už na začátku, ale o další prachy jsem přijít nechtěla...takže peru

Za 40 minut jem zpátky (dávám pračce rezervu).
A flek na těch šatech? Ano, čeká na mě, stále na svém místě, poslušně...provokatér!
Jedu domu, peru to v ruce...nic! Ok, volám domů o pomoc. Rada zní: "mejdo na ruce" tak peru mejdlem na ruce.
Skvra minimalizována na mikroflíček, kterej ale na bilý šatech samozřejmě září.
Frčím do obchodu pro Vanish...poslední záchrana...6 euro

Peru jeden flek na šatech za 13 euro...jestli za těch pět minut, co teď čekám, než se Vanish vyřádí, bude ten flek tále stejný velikosti a neměnnej, odjíždím do Čech!

S takovým materiálem tady Okradená rozhodně pracovat nechce!
 


České výkřiky v Belgii

3. září 2015 v 23:34 | Okradená |  Okradený deník
Možná je to trochu retardovaná otázka, ale zamysleli jste se někdy nad tím, proč myjeme nádobí jarem?

Ne, že byych byla specialistou od Procter and Gambel, ale za ty necelý dva tejdny jsem si ještě nebyla schopná koupit jar. No a pokud nechci s každou miskou běhat ty proklatý schody (což nechci a v zájmu svýho kolene jezdim dokonce i výtahem :D), je potřeba umýt vše ve svým pokojíčku. A jediný mycí preparát? Voila! Mýdlo na ruce! :D A proč ne? Meju s tím nádobí, ruce (nohy!) a nikomu to nevadí!
Dokonce jsem tímhle prostředkem zvládla v umyadle vyprat i jedinou utěrku, kterou jsem dokázala hned čtvrtej den pokydat. Krásná, čístá, voňavá! Všichni jsme šťatný!
Asi je tedy jasný, že se tenhle poklad nechystám vyměit za nějakej obyčejnej jar... :D

Souhrn úsměvných bodů posledních dnů čítá
- pozvánku do kina od jednoho souseda z Keni (pan stuprum si právě přišle na své?)
- pozvánku na společný běhání od souseda z Kolumbie
(trochu mi připadá, že se všichni s těma pozvánkama zbláznili)
- a samozřejmě pravidelné povalování se u piána...
Ostatně tam taky vzniknul můj dnešní umělecký (vý)plod:

Ztracené nedělní zápisky

2. září 2015 v 0:13 | Okradená |  Okradený deník
Klapka...jedeme vymazané nedělní zápisky podruhé!

V neděli dopoledne mě z postele vykopalo klepání na dveře. Neskutečně sexy (jak by řekla moje kamarádka) jsem se vyhrabala z pelechu a šla zjistit, kdo po mé ranní neskutečně svůdné osobě tak zatoužil. Byl to kluk, v jehož pokoji budu následující dva měsíce bydlet. Přišel mi oznámit, že pokoj je připraven k převzetí, což pro mě znamenalo jediné - příšernou vidinu přesunu všech krámů z bodu A v prvním poschodí do bodu B v druhém poschodí. Myslím, že tušil, co se mi honilo hlavou, ježto mi v následujících chvílích pokládal náladu pozvedající otázky v holandštině. Ani za mák jsem jim samozřejmě nerozuměla. Takže mi náladu zlepší až Google translator, který prozradil, že mi tenhle člověk chce přívést něco ze své rodné země a já si mám nadiktovat co. :D Připomínám, že jsem toho člověka viděla po druhý v životě. Řekla jsem, že ty klíče od pokoje bohatě stačí. Tak jsem zvědavá, jestli opravdu po jeho návratu zakopnu u svých dveří o nějaký dárek nebo ne.. :D

Odpoledne jsem byla domluvená s Arisou, se kterou jsme tenhle poslední horký den naplánovaly k flákárně místního jezera. Nutno podotknout, že čistotou se podobalo běžnýmu českýmu rybníku. Ale co? Nikča se chtěla vyrochňat, tak si šla dobrovolně nechat ovázat jakousi vodní rostlinu kolem nohy. Proč taky ne?
Měla jsem opět štěstí na lidi a zatímco jsem zkoumala, co tam za zvláštní hru to jedna skupinka lidí hraje, přizvala nás tahle parta k sobě a ochotně se snažili překládat pravidla hry jménem Kubb do angličtiny. Příští hru jsme se dokonce zapojily ke hře. Inu, svůj hostitelský tým jsem varovala předem, bylo tedy jasné, že se řítí do záhuby na vlastní nebezpečí. A taky že jsem je zahubila. :D Nicméně všichni to brali velmi sportovně, pěkně jsme si popovídali a zanadávali na podvodníky v rámci konverzace, jejímž tématem nebylo nic jiného než story o mém ubytování. :D

Následovalo už jenom setkání s člověkem, o kterém jsem si ještě před pár dny myslela, že stál na začátku celý tý šarády s falešným ubytováním:

SHIT HAPPENS

1. září 2015 v 0:14 | Okradená |  Okradený deník
Pasuji se na arciidiota, když si článek se sáhodlouhým obsahem názvaný SHIT HAPPENS smažu těsně před zveřejněním

Malířovo psaní

29. srpna 2015 v 22:16 | Okradená |  Okradený deník
Ok, ok!
Bořím svám tabu a narážím do hipsterského mainstreamu.
Neboť jsem skoro celý dopoledne strávila tímhle výtvorem, nemůžu nesdílet.
Polní podmínky byly následující:
  • Místo prkýnka použij na krájení několikrát složený papír od masa.
  • Nožem se zdvojenou tupou špičkou a zahnutou čepelí nakrájej všechno, co potřebuješ (hlavně cibuli :D ).
  • Tento nůž budeš také potřebovat na superdrobné nakrájení česneku, který následně příborem s nejtlustším rukojítkem rozdrť v hrnečku (alternativa lisu)
Chuť se z fotky saozřejmě vyčíst nedá, ale jako jídlo to vypadá, ne? (i když je to zelený :D )

Kolem dokola na kole

28. srpna 2015 v 23:29 | Okradená |  Okradený deník
Jo jo, klidně jdi na policii, sepiš si výpověď sám ručně a čekej, až se ti ozvou! :D

Největší sranda je, jakýho chudáka ze mě udělali...asi jsem musela vypadat dost zhrzeně, když mě ty moje holky, které my dělají oficiální buddies kámoše, pozvaly na oběd.
Neboť nejsem ten správný hipster, foto belgické gastronomie rozhodně nečekejte.

Tak jako vždycky, když na kole vyjedu do města na slepo, jsem se pěkně ztratila, bloudila, přejížděla křižovatky na místech, kde je to zakázený, odbočovala do zákazu odbočení a jela v prostisměru. Aklimatizace v belgické dopravě zatím moc úspěšně neprobíhá.
Nicméně výsledkem byly do budoucna důležité body jako: tiskárna, prádelna a noční obchod.

Ale největším vítězstvím dne byl nález těch absolutně nejnevhodnejších míst na čtení knih a různých dalších aktivit...opravdu příšerný prostředí, při jejichž návštěvě musíte přidat do kroku, případně do pedálů.

Jen posuďte sami:

Soukromý ohňostroj štěstí na každý den

27. srpna 2015 v 22:44 | Okradená |  Okradený deník
Hnusnej den.
Už od rána jsem pozorovala, jak se v kapkách deště vlní silueta protějšího domu.

Čekala jsem na poslední možnost změny ubytování. Do normální domácnosti, kde nechybí pračka, žehlička ani vysavač. Zpráva přišla, ale jaksi s opačným obsahem. Bohužel. Od teď bylo tedy jasné, že kamkoliv mé kroky povedou, budou až do konce října vycházet z týhle budovy, kde je na celý dům čítající 28 nájemců jedna uklízečka - já. Ačkoliv nejsem velký pořádkumil, některý věci mě při nejmenším překvapily.
Po tomhle verdiktu jsem už vůbec neměla chuť cokoliv produktivního nebo smysluplnýho učinit.

Nicméně po sedmý hodině jsem se vybičovala a přesvědčila samu sebe, že by bylo na místě seznámit se s trasou do mé budoucí práce.
A stálo to za to.

Oči na šťopkách

27. srpna 2015 v 10:52 | Okradená |  Okradený deník
Než se vrátí domů, bude obezřetnost Okradené vyvinuta v dokonalou formu.

Nejenže má paranoia týkající se pravé identity jakékoliv osoby na internetu (nebo skutečných záměrů neznámé osoby) pomalu dorůstá šílenosti...
To nestačí.

Kam dál